Matky na útěku

Hančino šťastné dětství skončilo v deseti letech, když se rodiče rozvedli. Nový otčím týral dívku i její maminku a nakonec je opustil. Hanka v 17 letech otěhotněla. Přítel ji bil a několikrát znásilnil, proto se odstěhovala a našla si práci v jiném městě. S novým partnerem měla další děti. Hančina matka jim nabídla, aby společně bydleli ve větším domku se zahradou. Hanka vydělávala, aby pokryla náklady na bydlení, když se však dozvěděla, že matka nájem neplatí, bylo už pozdě. Z hodiny na hodinu přišla výpověď. „Vůbec jsem nevěděla, co s námi bude dál, nechtěla jsem s dětmi zůstat na ulici,” říká Hanka, která byla v té době těhotná. Proto se uchýlila do azylového domu a porodila tu krásná dvojčátka. Paní Hanka si prošla fyzickým, psychickým, sexuálním i ekonomickým týráním, přesto má vůli začít znova pro své děti. „Nechci, aby někdy zažily, to, co já,“ říká a dodává, že azylový dům bere jako dočasné řešení.

Do svých tří let žila Leona v dětském domově, potom se jí ujmula pěstounská maminka. Leona vyrostla v rodině se šesti sourozenci a vyučila se ošetřo- vatelkou. Leona brzy otěhotněla. Přítel však byl násilník, který ji psychicky týral a vyhrožoval jí. Proto se rozhodla situaci řešit a s malým synkem se odstěhovala do azylového domu. Za partnerem dojížděla a snažila se ho podporovat: „Bylo mi ho líto, protože je psychicky nemocný.“ Když zjistila, že je opět těhotná, vrátila se – jenže kolotoč trápení začal brzy nanovo a ona opět tajně utíkala do dalšího azylového domu. „Byla jsem sama

V azylovém domě žije se dvěma synky už téměř rok. Utekla před svým partnerem a jeho rodinou, která ji udržovala v naprosté společenské a fi- nanční izolaci. Nesměla chodit ani do práce a byla na svém muži zcela závislá. “Už jsem nezvládala plnit úlohu služky, být k dispozici dvacet čtyři hodin denně,” říká Jaroslava. “Hlavně jsem ale nemohla snášet, aby děti vyrůstaly v prostředí, kde jsou rozkazy a fyzické útoky na denním pořádku.“ Během pobytu v azylovém domě si našla zaměstnání a našetřila na kauci na pronájem bytu. Brzy se bude s dětmi stěhovat do vhodného bydlení a těší se, že strach a slzy už nechají navždy za sebou.

Libuše je maminkou dvou dětí, dcery Lindy a syna Jakuba. Bývalý partner ji psychicky a fyzicky týral a naváděl děti k nenávisti vůči vlastní matce. Nakonec byl usvědčen z násilného trestného činu a dnes je ve výkonu trestu. Libuše se ocitla zcela bez prostředků a uchýlila se i s dětmi do azy- lového domu. Tady sociální pracovnice pomáhají jí i dětem zahojit šrámy na duši a Libuše se připravuje na to, aby se mohla postavit na vlastní nohy a zajistit dětem bezpečný domov.

V azylovém domě bydlí s dcerkou zhruba půl roku. Janin partner hodně pil a pak křičel a mlátil jak svou ženu, tak dítě. I Jana přiznává, že hledala útěchu v alkoholu. “Zapíjela jsem veškeré problémy a o dceru jsem se příliš nezajímala,” říká dnes. Nakonec sebrala odvahu a od násilnického partnera odešla. Díky podpoře sociálních pracovnic i dalších obyvatelek azylového domu se pere se svou závislostí a do budoucna se dívá s nadějí. Přestala pít, našla si zaměstnání a díky splátkovému kalendáři úspěšně splácí dluhy, které se během let nahromadily. Především se však snaží vynahradit své dcerce společný čas, o který přišly.

Alena má šestiměsíční miminko. V azylovém domě žije krátce, zhruba tři měsíce. Přítel jí několik let psychicky i fyzicky ubližoval, dokonce i v době těhotenství, a Alena už prostě nemohla dál. Po příchodu do azylového domu měla na celém těle modřiny. “Neustále mi nadával a dával mi najevo, že dítě nechce a že rozhodně není jeho. Bil mě,” říká Alena. V současnosti se snaží vyrovnat se svou minulostí a stabilizovat se po všech stránkách. Chce začít znovu – nejen pro sebe, ale i pro svoje děťátko.

Otec Jany pil a doma se choval agresivně, Jana chtěla z domu co nejdříve odejít a v 18 letech otěhotněla. Její partner byl ale kopií jejího otce. O rodinu se nestaral, peníze utrácel za alkohol, hádky a fyzická napadení byla na denním pořádku. Janu vyhodil i s dcerou na ulici. Jana je v azylovém domě 6 měsíců, šetří si na kauci a věří, že se jí podaří postavit na vlastní nohy.

Evě je 35 let, má 2 letého syna a 10 letou dceru, která vyrůstá u svého otce. V azylovém domě je 4 měsíce. Její bývalý partner si na ni vzal několik půjček, které nebyla schopná splácet a nemohla ani platit nájem. Po hádce s partnerem se ocitla se synem na ulici. V azylovém domě se pokouší ušetřit na kauci, každý měsíc si odkládá z mateřské 1000 korun, zbyde ji 2000, se kterými musí měsíčně vyjít.

Katka bydlela s manželem na ubytovně. On pil a ona chodila do práce. Mají spolu dvě děti, 5letého syna a 2letou dceru. Partner byl agresivní a často je bil. Poté, co vztáhl ruku na děti, sbalila jim rychle věci a odešla, nejprve ke známým, a poté do azylového domu. Když přišli do azylového domu, měl její syn zlomenou nohu. S bývalým partnerem se však vídá stále, pravidelně ji a děti v azylovém domě navštěvuje. Katka tvrdí, že se k němu nevrátí.

Petra má dvojčata, 2 syny, kterým je 6 let. Azylový dům bude tento měsíc opouštět, za rok si ušetřila na kauci a sehnala si bydlení. Pracuje u technic- kých služeb. Když se před rokem do azylového domu dostala, odcházela narychlo. Od agresivního partnera utíkala jen s igelitkou, ve které bylo pár základních věcí. Na minulost moc nechce vzpomínat a doufá, že se jí podaří udržet práci a bydlení a zajistit lepší život pro její syny.

Helena žila s přítelem a synem v pronajatém bytě, peníze na nájem ale manžel většinou propil a byl agresivní. Majitel bytu ztratil trpělivost a chtěl, aby se odstěhovali. To její partner neunesl a útoky začaly být častější. Helena sbalila pár věcí a utekla pryč. Nyní žije i se synem v azylovém domě a věří, že se jí podaří vrátit do běžného života.

Lenka se narodila do úplné rodiny, její otec byl však alkoholik. Často proto pobývala u babičky. Vyučila se kadeřnicí, brzy otěhotněla a vdala se. Manžel krátce po svatbě zemřel. Po čase navázala Lenka nový vztah, nový partner byl ale velmi žárlivý a majetnický. Lenka nemohla chodit ven, potkávat se s kamarádkami, partner chtěl mít přehled o každé minutě jejího života, a když se mu něco nelíbilo, byl agresivní. Odvahu odejít našla Lenka až po několika letech. Nyní žije se dvěma syny v azylovém domě a snaží se nalézt ztracené sebevědomí.